Po téměř deseti letech práce u velké stavební firmy se Petr Baštinec rozhodl, že se chce osamostatnit a dělat věci po svém. V roce 2016 založil firmu BP Stavby Morava. Po čtyřech letech na trhu patří mezi lokální zavedené hráče, pracuje na řadě viditelných projektů, zaměstnává zhruba čtyřicet lidí a letos očekává obrat okolo 200 milionů korun.

Kancelář Petra Baštince zaujme na první pohled. Jednak netradičním výhledem na historickou Olomouc z jedenáctého patra mrakodrapu BEA centrum a také domáckou atmosférou, kterou vytváří „obývákový“ design místnosti s gaučem a vysokým světlým kobercem.

„Návštěvy se občas při příchodu omlouvají, že potřebují chvíli, aby se pokochaly,“ říká k výhledu s úsměvem devětatřicetiletý podnikatel.

Z jiné místnosti se může dívat přímo na jedno ze stavenišť, na kterém se pohybují jeho lidé. BP Stavby Morava totiž mimo jiné v současné době pracují na rozšíření olomouckého BEA campusu na třídě Kosmonautů. Další projekty za čtyři roky své existence stavěla firma na různých místech Moravy.

Jaká panuje situace ve stavebnictví?
Pro někoho možná paradoxní. Ačkoliv by se mohlo zdát, že covid dopadl na ekonomiku, tak stavebnictví jede. Půl roku zpátky, když se objevil covid a nikdo nevěděl, co bude, panovaly obavy jak u developerů, tak u stavebních firem. V té době jsme měli několik rozjednaných projektů a tři se najednou stoply – jedna zakázka pro průmyslovou stavbu a dvě bytové. Jedním z důvodů bylo, že tehdy vyskočilo euro, takže investorovi se to najednou nevyplatilo. Bytové projekty v Olomouckém kraji byly a stále zatím jsou pozastavené. Podle posledních informací investor čeká, jak bude vypadat podzim, a na jaře by projekty chtěl rozjet. Za mě, v Olomouckém kraji se staví nebývale. Poptávky se rozbíhají ve velkém. Osobně žádné dramatické ochlazení zatím nevnímám.

Takže třeba touha stavět byty trvá?
Naše gros je v bytové občanské vybavenosti a poptávky po bytech jsou stále. Po zásahu ČNB ve vztahu k hypotékám došlo ke krátkému ochlazení, ale ČNB přistoupila k nějakým ústupkům, takže zájem o nové byty stále je.

Pražský scénář, kdy se nestaví byty téměř vůbec, u nás nehrozí? Bude dostatek bydlení?
Určitě ano. K tomu by vám řekli asi více developeři, ale z našeho pohledu stavební firmy je těch projektů, i dlouhodobě rozjetých, dost. Máme domluvené už dva větší projekty na příští rok. Pokud nenastane nějaký velký problém, nejen ve vztahu ke covidu, tak se „pražského“ scénáře neobávám.

Kvalitní řemeslníci na trhu chybí už dlouho

Takže čekáte nějaký nepříznivý vývoj na trhu?
Dostávám těchto dotazů spoustu. Co bude? Člověk nesmí takhle přemýšlet, jinak by nic neudělal. Stejné dotazy jsem dostával i před pěti lety, když jsem firmu zakládal. Kolegové se mě ptali, jestli nemám strach a že může přijít nějaká krize a podobně. Kdybych takto přemýšlel, tak bych nemohl v životě nic dělat. Může přijít ochlazení, ale když je člověk šikovný a má tah na bránu, tak se to zvládne. Jsme menší firma a myslím, že se dokážeme přizpůsobit.

Po jakých profesích je ve vašem oboru největší poptávka?
Momentálně po tesařích a železářích. I z hlediska našich segmentů, což je hlubinné zakládání, železobetonové konstrukce a generální dodávky staveb. Tím nechci říct, že ostatních profesí by na trhu byl dostatek. Samozřejmě chybí kvalitní řemeslníci globálně.

Kde ty lidi brát?
Sehnat českou partu je obrovský problém. Pro nás nějaké dělají, máme je odzkoušené, ale většinou jsou to zahraniční pracovníci z Ukrajiny, Moldávie nebo z Bulharska. Jít cestou českých pracovníků je téměř nereálné. Jedna věc je, že systém českého školství je nastaven tak, že řemeslo je skoro jako sprosté slovo. Všichni se hrnou na vysoké školy. Ještě u minulého zaměstnavatele jsem byl u zkoušek na učilišti, a to se chce člověku brečet, když vidí znalosti dětí, které tu školu opouštějí, a vůbec znalosti studentů… Ten problém je historický a není to otázka jednoho dvou let, ale celé generace. Středoškolské obory zedník či tesař jsou v zásadě jedna třída o pár studentech, a jestli nakonec dělají řemeslo dva nebo tři, tak je to moc. A to ještě rovnou pro koncové zákazníky, nikoliv pro stavební firmy.

Proč?
Nechci úplně rozebírat proč, ale historicky vzniklo takové povědomí, že ve stavebnictví panuje morálka, jaká panuje. A to je možná další problém. Měsíc pracujete, fakturujete, a pak měsíc čekáte na peníze a kolikrát se doprošujete, aby vám tu práci ještě měsíc po splatnosti vůbec zaplatili. Myslím, že tohle v žádném jiném segmentu není. To může být důvod, proč lidé do stavebnictví nejdou. Celý ten systém je špatně nastaven. Opět, tohle může být důvod, proč lidé jdou raději někde dělat do skladu, kde se nemusí bát, že je někdo po měsíci práce zařízne a oni nedostanou ani korunu. Bohužel, takové subjekty na tom trhu stále jsou. Nejen na straně stavebních firem, ale také investorů. Zkušenosti mám bohužel poměrně aktuální. Tomu všemu ale zase nahrává naše legislativa.

Je pro české stavebnictví dlouhodobě riziková závislost na zahraničních pracovnících? Viděli jsme během jara, že když se zavřely hranice, vznikaly dříve těžko představitelné problémy.
Ten problém přetrvává. Lidé, kteří odjeli a chtějí se sem dostat, mají problém s vyřizováním pracovních víz. Všude po světě neustále vlády vydávají nová nařízení a ti lidé mají pochopitelně strach, co vlastně bude. My jsme se na jaře s našimi pracovníky domluvili, že zůstanou tady, a až se situace trochu uklidní, vymyslíme nějakou možnost částečných odjezdů domů. Některým firmám se stalo, že jim party odjely zpátky na Slovensko nebo na Ukrajinu a už se nevrátily anebo se vracely postupně a velmi složitě. To vám samozřejmě působí velké problémy, když máte nasmlouvané zakázky a jste pod penalizacemi.

Vy máte dost lidí?
Na projekty, které máme rozjeté, máme lidí dost. Momentálně nechceme ani přibírat příliš mnoho zakázek, myslím, že současný stav je optimální. V tomto směru se spíše ukazuje jiný problém – zásadní nedostatek kvalifikovaných pracovníků, a to jak řemeslníků, tak THP (technicko-hospodářský pracovník – pozn. red.), ale to jsem již zmiňoval. Na pozice stavbyvedoucích se hlásí lidé, kteří přišli třeba z potravinářství… Z mého pohledu přibírat lidi jen proto, abych mohl mít další zakázky, ale bez toho, abych zaručil kvalitu, je cesta do pekla.

Říkal jste, že jste teď na optimální velikosti. Jaké máte obraty?
První rok jsme měli obrat okolo 120 milionů korun, druhý rok zhruba 240 milionů. Pak jsme se stáhli, takže jsme měli okolo 180 milionů, a letos to bude asi zhruba 200 milionů. To je objem, který bych chtěl za daného složení firmy udržet a firmu stabilizovat. Vyzkoušel jsem si obrat čtvrt miliardy a už toho bylo skutečně moc jak na mě, tak na další zaměstnance. Kdybych chtěl takto růst, musel bych už změnit systém řízení firmy.

Rekonstrukce kasemat v Olomouci se povedla

Jak jste vlastně začínal?
Zhruba deset let jsem působil v jedné regionální stavební firmě. V roce 2016 jsem odešel, protože jsem měl úplně jinou představu o řízení firmy než majitel. Navíc se tam tehdy lidé místo snahy o rozvoj a péče o klienty zabývali vnitrofiremní válkou. Nakonec za mnou z té společnosti odešlo více lidí. Tehdy mě podržela spousta obchodních partnerů a investorů. Když jsem jim o svém záměru řekl, tak jejich reakce byla pozitivní, když řekli: „Nám je jedno, jak dlouho jste sami na trhu, ale máme s vámi dobré zkušenosti z minulosti.“ Tehdy nám investoři nastavili při spolupráci podmínky, jako bychom byli firma, která je na trhu 10 let, což nám v rozjezdu velmi pomohlo. Tehdy to ale bylo přesně takové, jak jsme se bavili před chvílí. Bylo tam riziko, ale šel jsem do toho, stejně jako lidé pode mnou, byť hlavu v oprátce jsem měl já. Ale zároveň jsem věděl, že mě tito lidé podrží a bude to fungovat. I díky spolupráci s okresní hospodářskou komorou jsme získali nové kontakty.

Je to tedy tak, že jste na začátku prodával tak trochu sám sebe a své jméno?
Určitě a platí to dodnes. Jsme regionální firma, takže nemůžeme a ani nechceme fungovat jako některé jiné společnosti, které přijedou pracovat na projektu a po nás potopa. Pro nás byla velká výzva hned druhý rok rekonstrukce kasemat v Olomouci. Tenkrát mě oslovil administrátor té zakázky a já jsem ho odbyl s tím, že to určitě dostane někdo z velkých hráčů. Nakonec jsme si profesně i lidsky velmi sedli a zakázku jsme realizovali. Byla to obrovská výzva a ty já mám rád. (úsměv) Je to stavba na velmi frekventovaném místě, posunula nás dopředu a dostali jsme se díky ní do povědomí v regionu.

Když se ještě vrátíme kousek zpátky, co jsou největší problémy bytové výstavby v České republice?
Zaprvé asi to, že za těmi projekty občas stojí kontroverzní osobnosti. Máme zavedené investory, ale bohužel jsou na trhu i nekorektní a nesolventní investoři. A pak je to kvalita prací. Nedávno jsme přebírali stavbu po nejmenované firmě a já nevěřil vlastním očím. Nedodržování jakýchkoli konstrukčních, tepelně technických a akustických zásad. To je vám líto těch klientů, kteří to laicky nevidí. Kvalita prací byla úděsná a podle mého ta firma nemá na trhu co dělat. Je to šílené v tom smyslu, že dnes si rodiny musí na bydlení půjčit nemalé peníze, zadluží se na několik let a někdy i na celý život a koupí byt, ve kterém se postupem času začnou projevovat fatální problémy. Pak se není čemu divit, že spousta lidí nemá důvěru ve stavební firmy. Ale bohužel dokud tu mezi námi budou tací a jediné kritérium bude cena, tak s tím nic moc nenaděláme.

Můžete vy jako stavitelé a developeři tohle změnit uvnitř komunity?
My na to páky nemáme. Tohle se musí řešit legislativně. Bohužel to tak je. Můžete říct, že pro někoho nebudete stavět, protože nemá dobrou reputaci, ale vždy se najde někdo, kdo tu zakázku vezme. Pokud chcete zůstat na trhu, tak někdy musíte přistoupit na tuhle „hru“. Samozřejmě nechci, aby to vyznělo celé skepticky a tak, že jsou ve stavebnictví samí nesolventní investoři a nekvalitní stavební firmy. Myslím, že je zde pořád spousta subjektů, ať už na jedné, či na druhé straně, které to dělají poctivě a s láskou ke stavařině.

autor: Jakub Mikel,  foto: Stanislav Heloňa, zdroj: iDNES.cz